Klub ceskych a slovenskych maminek v Sydney
Dvojjazyčnost
 

„Dvojjazyčnost (bilingvismus) je schopnost mluvit dvěma jazyky, schopnost komunikovat pomocí jak prvního, tak i druhého jazyka“ (Průcha, Pedag. slovník).

Bilingvismus nicméně neznamená pouze schopnost dokonale mluvit ve více jazycích, ale také schopnost vstřebat odlišnou kulturu, tradice a zvyky, a tímto se právě prostřednictvím jazyka identifikovat s jinými národy. V tomto kontextu je pojem bilingvismus klíčový i pro Čechy žijící v zahraničí, a to jak z hlediska integrace do cizí společnosti, mnohem více ale z hlediska uchování a předání vlastní identity.

Přirozený bilingvismus, neboli fakt, že se dítě učí jazykům zároveň (simultánně) od svých rodičů a získává tím de facto dva mateřské jazyky je tedy určující pro rozvoj bikulturální společnosti.  Dvojjazyčná výchova je tedy dnes již propagovaná všude na světě zejména proto, že  výzkumy prokázaly, že děti, které jí prošly, jsou rodinách celkově lépe jazykově vybaveny než děti vyrůstající v jednojazyčných

Mezi mnohé výhody bilingvních dětí patří mimo jiné:
  • větší schopnost učit se dalším jazykům
  • větší schopnost kreativního myšlení
  • větší schopnost při tvoření představ (Jabůrek 1998)
  • rychlejší oddělení významu od formy
  • snažší komunikace se širším okruhem lidí
  • větší citlivost a tolerance vůči rozdílným způsobům myšlení

Dítě  má největší schopnost osvojit si řeč, jak po stránce strukturálni, tak po stránce zvukové, v období hned po narození do věku 8-12 let. Z hlediska jazykových schopností je tato etapa neopakovatelná.Z tohoto pohledu je tudíž přirozený bilingvismus, tedy přirozené dvojjazyčné prostředí, pro dítě nejlepší a nejefektivnější.Při bilingvní výchově je nicméně nutné dodržovat některá pravidla.

Mezi  ta nejzákladnější patří:
  • Princip "jedna osoba – jeden jazyk"
    Aby se dítě lépe orientovalo a aby jazyky vzájemně nezaměňovalo, měl by s ním každý z rodičů důsledně hovořit jen jedním jazykem, a to tím svým, v němž byl sám vychován.
  • Tzv. "rodinný" jazyk 
    Jestliže oba rodiče ovládají oba jazyky, měli by se spolu dohodnout na tzv. "rodinném" jazyku, tj. jazyku, kterým se bude hovořit u stolu nebo při společné hře, tedy v situacích, kdy by měli rozumět všichni zúčastnění a kdy by nikdo neměl zůstat vyloučen.
  • časová vyváženost 
    Má-li dítě ovládnout dva jazyky zároveň, musí je oba slyšet a používat zhruba ve stejné míře.Má-li dítě např.řeckou matku, která je s ním celé dny doma a hovoří s ním řecky, zatímco svého německého otce vidí jen o víkendu, musí "otcův" pěstovat i v týdnu, a to např. se svými vrstevníky v dětském koutku.
Více si můžete přečíst zde:
Zpracováno dle:
  • · L’Enfant aux deux langues, C. Hagège, Odile Jacob, 1996, 2005
  • · Bilingvní rodina Edith Harding-Esch, Philip Riley Praha, Portál 2008